Moje začátky s drony - DJI F300, 1. část

23. 02. 2016 | Igor Vlahovič

V minulém článku o úplných začátcích jsem pochopil, jak dostat coptéru DJI F300 do vzduchu, a teď si popíšeme samotné začátky s létáním ve volném prostranství. To obnáší velké množství různých zádrhelů, ať už se týkají zkušeností se samotným letem nebo rušením frekvencí atd.

Dron DJI Phantom F300 | Zdroj: dji.com

GPS stabilizace dronu

Jezdím s RC modely aut, a tak ani obrácený směr jízdy nebo letu mi nedělá problémy. Ale zde jsem zjistil, že to tak jednoduché není. Orientace je ve třetím prostoru a i když je kvadrokoptéra k vám předkem a směry se obrací, nelze si na to hned zvyknout. Ale díky GPS stabilizaci dronu jsem měl dostatek času na to, abych si promyslel další pohyby. Zejména venku kde je spousta prostoru.

Ale když jsem začal létat v halách, nemohl jsem se již spoléhat na GPS stabilizaci pozice a model jsem musel stále řídit. Navíc, pokud jsem si spletl směr, podařilo se mi i 2x havarovat do boční stěny haly. Naštěstí jsem vždy létal s rozumem na druhé straně haly, kde se nepohybovali RC piloti a nebyla tam depa.

Další problémy přinesla i neznalost fungování modelu – možnost rušení řídícího signálu jiným zařízením mi nikdo nesdělil a tak jsem byl od začátku samouk.

Volba správné kamery pro pořizování videa a fotografií

Než jsem se dostal k autuálně používané kameře GoPro HERO3, zkoušel jsem na coptéře nosit i jiná záznamová zařízení. Chtěl jsem ušetřit nějaké finance, a tak jsem pod ni prvně umístil kompaktní fotoaparát Panasonic TZ30. Bohužel váha 210g zkrátila dobu letu a uchycení na skelné pásce a molitanu sice zajistilo poměrně klidný obraz bez vlnění, ale kamera směřovala pouze kolmo dolů a šlo pouze natáčet, nikoliv fotografovat.

Potom jsem testoval kamerku MD-80. Zde obraz nebyl ani v HD kvalitě a kamera byla tak lehká, že i přes odrušení molitanem se obraz neskutečně vlnil a nebyl použitelný. Nezbývalo tedy než investovat do outdoor kamery GoPro HERO 3 White Edition.

Zavěšení kamery na DJI Phantom | Zdroj: dji.com

Kamera byla dodána s plastovým držákem přímo na DJI F300 s nastavením sklonu kamery. Což umožnilo nastavit úhel záběru a pak po vzletu nějak trefit záběr. GoPro HERO má více jak 120° úhel záběru, takže se snímek do záběru vždycky nějak vešel.

Stabilizace obrazu nebyla žádná. Jakýkoliv pohyb do strany či naklonění bylo vidět jak ve videu, tak ve fotografiích. Nicméně pokud kvadrokoptéra létala v bezvětří a pohyby byly velmi pomalé, video se dalo akceptovat a foto s rozlišením 5 Mpx také. Navíc bylo možné aktivovat funkci TIME LAPSE, což umožnilo focení v daném časovém intervalu.

Pozor na rušení signálu DJI F300

Ovšem co jsem si neuvědomil při jejím používání, byla možnost rušení přijímače. Coptéra i GoPro kamera vysílají na stejné frekvenci 2.4 GHz. Sice na 2.4 GHz je více volných kanálů a mohou tak být provozovány současně, ale speciálně GoPro měla poměrně velký výkon, takže venku mě to stálo málem ztrátu stroje při přistání.

Kamera umožňovala náhled na mobilní telefon nebo tablet pomocí GoPro APP aplikace. Obraz byl ale se zpožděním, nebyl tedy v reálném čase. A dosah byl pouze do 100m. Takže reálné použití prakticky nulové. Ale létal jsem tak do doby, než jsem ztratil model na Petrově, když jsem tam večer natáčel záběry. Na 90% byl důvodem ztráty signálu právě signál z GoPro kamery. Let v zástavbě ale nese i další rizika s množstvím dalších wifi sítí, a to i na frekvenci 5 GHz. Oboje mohlo být příčinou. Nakonec se model po měsíci našel a byl mi vrácen opatstvím.

Jelikož v době nálezu jsem již měl nový stroj DJI Phantom 2, původní model jsem zpeněžil a částku věnoval dětskému domovu Dagmar v Brně.

Z této zkušenosti jsem již věděl, že FVP náhled s GoPro HERO 3 není možný a pokud ano, tak s velkým rizikem. Abyste mohli používat GoPro, musí být řídící signál ideálně v pásmu 5,8 GHz, případně i jiném. Samozřejmě v pásmu povoleném telekomunikačním zákonem.

Příště navážeme na zkušenosti s létáním dronů po stránce praktické, kde se učit létat a co naopak vůbec s dronem nezkoušet.