Rozhovor s českým dobrodruhem a nadšencem do dronů Petrem Janem Juračkou

| Petr Minařík

Dnes vám přinášíme trochu jiný článek než obvykle. Jedná se o rozhovor s českým dobrodruhem, fotografem, a nadšencem do dronů Petrem Janem Juračkou. Petr Juračka se stále více dostává do povědomí lidí nejen díky úžasným fotografiím a videím z dronů, ale zejména příběhy, jež se za těmito snímky skrývají. Petr se nyní chystá dokumentovat osudy horolezecké expedice na slavnou a obávanou horu K2, druhého nejvyššího kopce planety. S sebou si také ponese dron, aby mohl zdokumentovat další ze svých dobrodružství.

Petr Jan Juračka se svým dronem Phantom 3 Advanced | Zdroj: Petr Jan Juračka

Petr Jan Juračka se svým dronem Phantom 3 Advanced | Zdroj: Pavel Blažek

Dobrý den pane Juračka, jsem rád, že s Vámi mohu udělat rozhovor. Můžete našim čtenářům prozradit, jak jste se k dronům dostal, a proč Vás tak uchvátily?

Ahoj, klidně mi rovnou tykej. Upřímně, mě zas až tak neberou drony jako takový, ale možnosti, jaké nabízejí. Letecké pohledy, ať už ve filmech v kině anebo leckde jinde se mi vždycky strašně líbily, ale byla to otázka jen velkých produkcí a štábů. Na jaře roku 2012 jsem se definitivně rozhodl, že se o něco takového chci pokusit sám. Slovo dron tady ještě nikdo neznal a na trhu nebylo kromě pár hraček prakticky nic. Koupil jsem si tedy od modeláře z Rakovníka jeho vlastní rám i s elektronikou, ale hned první let dopadl pro závadu dost špatně, ani už nevím s kolika stehy… Dneska člověk zajde do krámu a za hodinu má v ruce technologii, o který se nám tu ještě před třemi lety mohlo fakt jen zdát. Jde to strašně rychle dopředu.

Jaký je Tvůj nejsilnější zážitek spojený s drony?

No, jakýkoliv start mimo standardní zónu bývá hodně silný kafe, protože člověk mnohdy zkusí něco, co většinu ostatních ani nenapadlo. A pokud napadlo, nebyly dostatečně šílený na to se o něco takovýho pokusit. Největší zážitek byly asi stejně Aruu Falls v Ugandě. Už je to pro mě filmová prehistorie, ale tohle byl fakt úlet. Vysoko nad vodopády, bez náhledu obrazu, bez telemetrie, jen na oko. Vlastnoručně vyrobený dron (tedy, postavil mi to kamarád Michal Ruda), rovníková Afrika a nikdo kolem. Bylo to šílený. Skvělý.

 

 

Nedávno jsme měli možnost vidět jedno z Tvých videí s názvem “Pracovní úterý” natočené kvadrokoptérou DJI Phantom 3 Advanced. Prozraď nám, jak tato cesta napříč nejvyšším pohořím České republiky probíhala.

Byla to nádhera! Pavel Blažek, se kterým jsem to běžel, je hoch od rány. V roce 2010 přešel s Vaškem Sůrou zamrzlý Bajkal, takže něco vydrží… Jinak klasika, vstávačka ve čtyři, převlíkání u auta o půl sedmý a až do půl patý jsme tvrdli na hřebenech. Bylo fakt hezky a strašně moc nás to oba bavilo. Docela mě překvapilo, jak sehraní jsme byli. Fungovali jsme jako fakt dobrej tým, a to za sebou nemáme žádnou větší společnou akci. Pavel mi na cestu půjčil taky jeho péřovku, protože na to lítání je nutný se fakt dobře oblíct. Už jsem mu jí nevrátil, chci si ji nechat :-D. Pokud bych se měl pak podělit o nějakou vychytávku, největší stopu ve mně asi nechaly rukavice do rukavic z Merino vlny, díky nimž jsem měl prsty permanentně v komfortu. Link jsem dal do popisu videa, doporučuju!

 Petr Juračka při natáčení videa "Pracovní úterý" | Zdroj: Petr Jan Juračka

Petr Juračka při natáčení videa „Pracovní úterý“ | Zdroj: Pavel Blažek

Dron byl vystaven teplotám až –22,5 °C. Nastaly při cestě napříč Krkonošským hřebenem nějaké potíže s technikou nebo na ni bylo spolehnutí? 

Jasně. Nechtěly startovat zadní dva rotory, resp. měly výrazně nižší výkon. Po dvou kotrmelcích jsem začal startovat zásadně z ruky, nechal to celé rozeběhnout a pak tradá. Nechal jsem drona viset ve vzduchu ve výšce hlavy asi na 2 minuty a když se baterka začala slušně ohřívat, šel jsem nahoru. Druhá věc jsou pak právě baterky – na jejich ohřev musí člověk fakt aktivně myslet. Dokud byl zapnutý systém výhřevu baťohu a drona od Martina Hrazdíry, bylo to fajn. Jenomže to je věc, která funguje pár hodin. Odpoledne jsem pak už měl s baterkama problém a pro K2 si chci vyrobit nějakej postroj, abych je mohl mít na těle. Patrně i ve spacáku. No a taky nám dvakrát zamrzl gimbal, a přestal držet rovinu. Ale stačilo ho trochu pokuckat rychlými pohledy nahoru a dolu za letu a zase se chytil.

Teplota v Krkonoších během "Pracovního úterý" | Zdroj: Petr Jan Juračka

Teplota v Krkonoších během „Pracovního úterý“ | Zdroj: Petr Jan Juračka

Dá se očekávat, že na hoře K2 budou panovat poněkud extrémnější podmínky, jak se na tuto cestu připravujete? Co je potřeba zajistit, aby vše probíhalo, jak má?

To nikdo moc neví. Pokud bude zrovna foukat nad 10 m/s, mrznout pod –20 °C anebo bude obecně něco špatně, start nebude úplně reálnej. Ale pokud se objeví hezké okno, umí být i tam nahoře obstojně a neměl by být důvod proto se o něco nepokusit. Ale je důležité si uvědomit, že pro mě končí cesta nejvýš v prvním výškovém táboře, s větší pravděpodobností pak už v táboře základním. Nejvyšší bod, odkud bych mohl v případě optimálních podmínek startovat, je tak kolem šesti kilometrů nadmořské výšky.

Jak dlouho bude tato cesta trvat? Nebude Vám smutno po rodině a přátelích? 

Celá expedice je otázkou asi deseti týdnů, ale tak dlouho tam já rozhodně být nehodlám. Můj úkol končí někde v polovině expedice a tam to chci také točit dolů. Pro vrchol bych musel mít jednak více zkušeností, ale také spoustu času navíc na aklimatizaci, speciální povolení a mnoho dalšího. Doma na mě budou čekat žena a dvě děti, myslím, že nějakých pět ušetřených týdnů je potěší… Co se týká stýskání, nejhorší je to vždy při odjezdu. Ale na těchhle akcích se to pak obvykle hodně rychle zvrhne v řešení mnoha věcí najednou, do fyzické dřiny a do stresu. Na stýskání není čas. 

Petr Juračka při přebíhání Krkonoš | Zdroj: Petr Jan Juračka

Petr Juračka při přebíhání Krkonoš | Zdroj: Pavel Blažek

Mohl bys dát našim čtenářům nějaká doporučení, co se filmování a fotografování pomocí dronu týče? 

Nevím, zda jsem na to ten pravý. Kluci z Vertical Images, z CopterFilmu, anebo třeba JamCopters mají nalétáno stokrát víc jak já… Pokud bych měl vypustit ale jedno moudro, bude to jednoduchý: „s rozumem“. Jakmile člověk dělá něco bez rozmyslu, dopadne to zpravidla blbě, končí to nehodou. Taky bych zdůraznil, že pravidla nebeskýho létání jsou závazný pro všechny, hobíky a modeláře nevyjímaje. Takže bych všechny vyzval k hodně tvrdýmu ctění pravidel alespoň v rozsahu Doplňku X. Protože až někdo z nás spadne na hlavu nějakýmu papalášovi, anebo způsobí dopravní nehodu, máme všichni útrum a budeme drony leštit ve vitríně. 

Děkuji Ti Petře za rozhovor. Přeji mnoho zdaru a především úspěšné zdolání “ká dvojky”.

Díky díky! Nicméně, zdolání popřejme spíš Kláře Kolouchové a jejímu týmu, kteří se budou na rozdíl ode mě o vrchol skutečně pokoušet. Strašně moc bych jí to přál – byla to první Češka na vrcholu Everestu, teď by mohla být i první na K2. 

Níže můžete vidět zmiňované video “Pracovní úterý”.

 

 

Sledujte také náš denně aktualizovaný Facebook, kam přidáváme fotografie a videa z dronů z celého světa.

Komentáře (0)Vstup do diskuse